Auto - čím na výlet - 2. část (dítě v autě)

V první části jsem se pokusil nastínit zkušenost spíše řidičské s obytkou značky Euramobil Forster T-738-EB, tj. jak jsem vnímal zapůjčené auto při dlouhých přejížďkách. Ačkoli mám zkušenosti i s větší soupravou, tak přeci jen půjčené zánovní obytné auto bylo pro mě novinkou.

Nyní bych se rád rozepsal o tom, jak jsem viděl obytnou sekci. Výhodou i nevýhodou zároveň byla naše absolutní "nepolíbenost" karavany. Jezdím sice dlouhá léta s obytnou dodávkou, ale ta vůbec nenabízí komfort karavanu či obytky.

Interiér nabídl komfortní posezení pro čtyřčlennou posádku, ale měl svá úskalí, která jsme během pobytu vevnitř rychle odhalili.

(následující text obsahuje dojmy z celého "soužití" s obytkou)

Cestování s dítětem
Kdokoli vymýšlí obytná auta zřejmě nikdy necestoval s dětmi. Ač je to tvrdé prohlášení, domnívám se na základě chabých zkušeností a pozorování, že problém je napříč celým spektrem obytných aut. O co se jedná? O dětskou sedačku.

V osobním autě používám dětskou sedačku upevněnou ISO-fixem, dítě je fixováno pásem z auta. Obytné auto nebylo vybaveno ISO-fixem, zapůjčená sedačka však fungovala bezvadně i bez něj. Problém byl obytka samotná. Ačkoli nabízí stůl pro posádku, který můžete různě rozšiřovat a posunovat, při instalaci sedačky s dítětem musí stůl pryč.

Jak je doufám patrné z přiloženého obrázku - syn prostě neměl prostor na nohy. A to je sedačka ve vzpřímené poloze, většinu cesty jsme sedačku měli "podtrženou" - sklopenou dozadu, aby synek mohl v klidu usnout. V takové poloze prostě a jednoduše musel stůl pryč. Nakonec to dopadlo tak, že jsme s sebou vezli kusy koberců (auto nebylo vybaveno příplatkovými koberci výrobce), které jednak zpříjemňovaly pohodu v interiéru a hlavně jsem na ně během jízdy "odkládal stůl "nohou vzhůru".

Sice jsme tak získali nádherný prostor za řidičovou sedačkou, prostor pro dětskou sedačku, nohy synka a manipulační prostor v případě potřeby, ale celou dobu jsme pak přeskakovali stůl ležící právě v prostoru dveří z nástavby a průchodu kuchyní ke koupelně.

Ačkoli jsme během cesty v různých francouzských "aires" extrémně snižovali věkový průměr jednotlivých spáčů s obytnými auty, občas se vyskytlo auto s posádkou v našem věku a také dětmi na palubě. Vypozoroval jsem, že řešili úplně stejný problém. Jedni cestující se dvěma dětmi (v Bürstneru): větší dítě - sedačka vpředu vedle řidiče, dcerka s maminkou, ale nohy zřejmě na stole (neboť minimálně sedačka vyplňovala prostor až k desce stolu)...

Vaření
Auto bylo standardně vybaveno zvenčí přístupnou skříňkou na dvě 10L láhve plynu. I přesto, že jsme chytli deštivé počasí, kdy jsme kvůli synkovi topili většinu nocí, nevyčerpali jsme láhev s plynem. Co osobně považuji za problém byla manipulace s plynem. Respektoval jsem totiž doporučení/nařízení výrobce mít plyn zavřený během jízdy. Jenže jeden z důvodů, proč jsem se hnal za půjčením obytky pro svou cestu Francií bylo právě vaření pro dítě - pravidelné ohřívání jídla vícekrát denně znamenalo - zastavit na parkovišti, vystoupit, otevřít servisní dvířka a pustit plyn, uvařit-nakrmit, vystoupit, zavřít plyn a hurá na další cestu.

Podepsalo se to na těsnění servisních dvířek - za těch x-dní otvírání se prostě prodřelo. A stačilo málo, kdyby výrobce rovnou nainstaloval mono nebo dual control regulátor.... Bohužel.

Já vím, možná jsme měli jet bez uzavírání láhví s plynem, ale....prostě cizí auto, napsaná pravidla, základní regulátor....respektoval a dodržoval jsem to.

Spaní 
Když už jsem se rozepsal v kapitole o existování s dítkem v autě, je nezbytné uvést zkušenosti, které nám připravil interiér.

Auto bylo vybaveno dvěma samostatnými lůžky na vysoké garáži v zadní části vozu a spouštěcí postelí v "obývacím pokoji".

Původní myšlenka, se kterou jsme vyrazili na cesty, byla, že synek a dospělák budou spát na spouštěcí posteli, protože postel byla vybavena oboustrannou bezpečnostní sítí. Jednu noc jsme to zkusili. No...pak už nikdy

Co se stalo?

Uložili jsme synka na spuštěnou postel, uspali a.... najednou jsme zjistili, že sice máme přístup ke sprše a záchodu (viď noční schéma obytky), ale večeříme na zadních postelích, nemáme stůl, ale prostřední matraci a po večeři vlastně nemůžeme nic dělat, než se krčit v tom omezeném prostoru zadních lůžek.

Po této jedno-noční zkušenosti jsme změnili spaní do režimu - synek na velkou zadní postel, žena zešikma (aby mu zabránila případnému pádu z vysoké postele) - spala uprostřed s nohama na stranu postele malého. Musím uznat, že matrace v zadní části byly daleko komfortnější než na spouštěcí posteli.

Já se na zbytek nocí uvelebil na spouštěcí posteli. Bohužel to nebyl žádný komfort - matrace by zasloužila o trošičku vyšší výšku i přesto, že byla na roštu. Nakonec jsem si zvykl, ale první noci jsem se opakovaně budil s mravenčením v ruce, na které jsem zrovna ležel. Ono spaní nahoře bylo zážitkem samo o sobě, rozepíšu v dalším příspěvku.

Snad krátká poznámka k cestování s dítětem. Je velká škoda, že spouštěcí postel byla vybavena záchytnými sítěmi, ale zadní postel nebylo možné takto zabezpečit. Přes den, když jsme po jídle malého uložili, tak jsme nechávali val z peřin a pootevřené dveře, abychom jej viděli, kdyby se náhodou rozhodl vstát. Už umí slézt se své postýlky a tak jsme se oprávněně báli, že v obytce ze zadní postele spadne (rozdíl skoro 30-40cm). V takovou chvíli by se nám oka na uchycení bezpečnostní sítě vzadu hodila...

Bohužel, jak ležím už spoustu let v katalozích o obytných autech a karavanech, mám pocit, že pro rodiny s malými dětmi auta-karavany z výroby nejsou až tak vhodně připraveny.