Díky příjemné shodě okolnosti jsem v předchozím roce obdržel neformální nabídku zapůjčení obytného auta Euramobil Forster T-738-EB.
Auto jsme si přebrali v divokém stavu a bylo jej potřeba pře-ukládat a nastěhovat našimi věcmi. Začal jsem se seznamovat s jeho funkcemi a vlastnostmi. Na konci výletu vím a mám dokonce neoficiálně potvrzeno, že je to "zajímavý polotovar", který by potřeboval značné domácí dodělávky, ale popořadě:
Kabina
... řidič ten tvrdý chleba má ...
protože se v mém případě jednalo o první seznámení s Fiatem, těžko se mi hodnotí případně porovnává s jinými dodávkami. Moje zkušenost je tedy jednorázová a vychází tak, že...
Posez
Sedadlo bylo nastavitelné, ale i přesto, že mám dlouhé nohy, uvítal bych nižší základní posez. po čase jsem si musel hledat pohodlnou polohu na zadek, který se oseděl. U zánovního auta jistě nešlo o prosezené sedadlo, takže asi jsem se neskamarádil s přidaným potahem od výrobce obytky.
Ovládání
Seznámit se s drobnými odlišnostmi od mě známých aut zabralo pár dní. Co mě asi nejvíce trápilo? Nemožnost si zapnout parkovačky při jízdě - buď denní svícení, nebo plná večerní světla. Parkovačky zůstaly svítit v případě "zaplých světel" ale vyplém motoru.
Na co jsem se nemohl spolehnout byl "tri-blik" - on to byl vlastně "pěti-blik", ale páčka ovládání blinkrů byla taková...jalová. Samotná myšlenka "pěti-bliku" se mi líbíla, pro dodávku je 5x bliknutí akorát, ale občas se mi stalo, že jsem do páčky ťukl a ona blikla 1x. Proč? To jsem nezjistil. Jsem zvyklý na německo/severské blinkry a hold ty italské mi nesedí (i s korejskými jsem se vyrovnal HI)...
Ruční brzda
Celkem rychle jsem si zvykl, že je vlevo od sedadla a překáží při otáčení sedačky do interiéru. Ale občas jsme spolu válčili, když jsme se rozjížděli na vlhkém-prašném podkladě. Dále se jí občas nechtělo zpět dolů, zůstala lehce zatažená a pak se po rozjezdu ozval nepříjemný alarm... stalo se mi to několikrát.
Spojka
Šesti stupňový manuál byl fajn, zvlášť když jsem se po čase vykašlal na nápovědu blikající z palubní desky a řadil jsem podle ucha, pak jsme byli i kamarádi... Řadilo se mi pohodlně, jen párkrát mi chyběla preciznost německých kulis řazení, ale pokaždé jsem tam nakonec správný kvalt dostal...
Co mě trápilo ... rozjezdy na netradičních površích. Kombinace málo zkušeností s dodávkou dané váhy, ručky nalevo a strachu o obytku jsme si dvakrát, třikrát poskočili...
Osvětlení interiéru kabiny
To jsem nepochopil, nakonec jsme to nechávali skoro pořád vypnuté a používali světla z obytné části. Kvůli synkovi vzadu jsme svítili led pásky pod kuchyňskou linkou i za jízdy. Překvapivě se mi to v čelním okně neodráželo.
Úložné prostory v kabině
Dostatečné; než jsme všechny objevili, stihli jsme "ztratit" věci v těch prvních...
Žádné komentáře:
Okomentovat